Jazyky Taiwanu

Ní hao, Lí hé, Konichiwa…aneb jak to vlastně je na Taiwanu s řečí a proč se hodně Taiwanců vůbec nedorozumí s vlastní babičkou?

Pokud opomeneme cizí jazyky jako angličtinu a podobné, se na Taiwanu používají hlavně dva jazyky: mandarínština (standardní čínština) a taiwanština. Omezeně, spíš tedy historicky pak ještě japonština. K tomu se přidává jazyk Hakka, a různé jazyky původních obyvatel – domorodců. Jak k tomu všemu došlo? Odpovědi se skrývají v komplikovaných dějinách Taiwanu, do kterých nahlédneme skrze dějiny vývoje jazyků.

Taiwan byl – jak i například severní Amerika – do cca. 16. století převážně obýván domorodci, které tu žijí již více než 6000 let. Těch “čistokrevných” dnes je cca. půl milionu, tedy něco přes 2% populace, ale v rodokmene mnoha Taiwanců se najde původní obyvatel ostrova. Domorodcům se říká: juen zů min [原住民] a mluví různými jazyky, každý kmen jiným.

V 17. století byla malá část Taiwanu kolonizována Nizozemskem a Španělskem, kteří sem dováželi pracovní sílu z Číny, hlavně pro pěstování rýže, taiwanští domorodci totiž rýži nikdy předtím neviděli. Od této doby se na Taiwan zároveň dostává spoustu imigrantů z Číny, kteří utíkali před politickým nátlakem a velkými změny – obzvlášť pak změna dynastií Ming [明] a Qing[清], kterou doprovázela občanská válka. Imigranti z Číny pocházeli hlavně z oblastí Guangdong (Kuang-Tung) a Fujian (Fuťien) v jihozápadní Číně – tedy provincie Taiwanu nejblíže. V této době (částečně i ještě dnes) se v těchto provinciích mluvilo jazykem Hokklo – jedna z mnoha čínštin, která na Taiwanu dozrála do dnešní podoby taiwanštiny. Jelikož na Taiwanu bylo čim dál tím více imigrantů z Číny než domorodců, se tento jazyk stal do poloviny 20. století hlavním jazykem na Taiwanu. Část imigrantů pocházela z jiného kulturního pozadí a mluvila dalším čínským jazykem: Hakka. Hakkština na Taiwanu opět vyzrál do své místní podoby a do dnes je spoustu Taiwanců, co ho používá či mu aspoň rozumí.

V roce 1895 spadá Taiwan jako kolonie pod Japonské císařství a zůstává ovládán Japonci na půl století do roku 1945. Jako úřední jazyk se zavádí japonština, ale v běžným živote Taiwanci stále dále používají své vlastní jazyky. To se mění v roce 1936, kdy Japonsko připravuje invaze Číny a dalších částí Asie. Jelikož spousta Taiwanců pochází tradičně spíše z čínského kulturního pozadí, se Japonsko snaží taiwance “japonizovat”. Procesu, který zahrnoval adaptaci japonského jména, jazyka, tradic a dalších kulturních aktů se říkalo “Kominka”, což v překladu znamená něco jako “Stát se Japoncem formou, stylem i charakterem”. V tom období (zhruba 1930 – 1945) vyrůstající mladí Taiwanci se ve škole učili jen japonštinu, což je odcizovalo od předešlé generace.

Poslední jazyk, mandarínština (standardní čínština) přichází na Taiwan za ještě drastičtějších okolností. Po skončení druhé světové války v Čině stále zuří občanská válka mezi komunisty a nacionalisty. Nacionalisté, neboli Kuomintang, strana která v 20. letech dobila a ovládala velké části Číny, nyní prohrává boj o Čínu a v roce 1949 pod taktovkou Čankajška prchá se 2 milióny vojáky a dalších převážně muži na Taiwan, který začíná okupovat a kde začíná připravovat budoucí zpětné dobytí Číny. Z Taiwanu si udělají “tu pravou Čínu” (následkem toho se Taiwan stále ještě jmenuje “Čínská Republika”), a ze dne na den (a to doslova) zakazují všem zbylým 6 milionům obyvatelům všechny jazyky, a zavádí mandarínštinu, kterou skoro žádný Taiwanec nemluví. Ze dne na den se tak původních 6 milionů Taiwanců stane negramotnými. Mandařínština/standardní čínština se stává jediným uznávaným jazykem, a používání např. taiwanštiny se trestá. V dalších 40 letech diktatury pod Kuomintangem se na školách učí jen mandarínština, a tak proniká do všech sfér života – a to hlavně ve velkých městech.

A tak se stává, že část mladých z velkých měst se nedorozumí s generací starších Taiwanců, kteří vyrůstali na venkově nebo před rokem 1949 a převážně používají taiwanštinu. Již pár kamarádů mi říkalo, že často, když se sejdou s prarodiči, musí mamka nebo teta překládat. Takže bordel v tom mají i Taiwanci. Pro zjednodušení zde mapový a chronologický přehled:

Převažující jazyk v domácnostech: zelená – taiwanština, modrá – mandarínština, růžová – hakkština, hnědá – domorodné jazyky

Domorodné jazyky – [南島語] (čs.: nan dao ü)
– jazyky původních obyvatel Taiwanu
– již více jak 6000 let. Tvoří jazykový původ austronéských jazyků, kterými se mluví v Oceánii, na Novém Zélandu a na Madagaskaru
– dnes těmito jazyky ale mluví méně než 2% obyvatel a jazyky vymýrají
– původně 26 jazyků, dnes ještě přibližně 15

Taiwanština (Hokklo, Min Nan) – [臺語] (čs.: tai ü)
– od 16./17. století, kdy na Taiwan přichází první imigranti z jihovýchodní Číny
– mluvený jazyk bez vlastního písma, Taiwanci používají čínské znaky pro vyjádření zvuku slova
– používána 70% obyvatel Taiwanu, epicentra má na západě a na jihu
– s mandarínštinou to je nejdůležitější jazyk, dnes se vrací do módy i mezi mladými

Hakka (hakkština) – [客家語] (čs.: ké džá ü)
– od 17. století, kdy na Taiwan přichází imigranti z Číny mluvící tímto jazykem
– stále používána v rodinách s tímto kulturním pozadím
– používána 10% obyvatel

Japonština – [日本語] (čs.: rü ben ü)
– od roku 1895, kdy se Taiwan stává japonskou kolonií
– ovládána nejstarší generací, která zažila Taiwan pod Japonskem
– dnes se vyučuje jako cizí jazyk

Taiwanská mandařínština (standardní čínština) – [中文] (čs.: zongven)
– od roku 1949, kdy Taiwan začíná okupovat Kuomintang
– na Taiwanu se stále používájí tradičné čínské znaky, v Číně již zjednodušené
– Taiwanská mandarínština se od té čínské liší svým dialektem. Rozdíl lze přirovnat k rozdílu češtiny a moravštiny
– rodný jazyk pětiny Taiwanců (hlavně z oblasti hlavního města Taipeie), ovládá jí ale dalších 60% Taiwanců, a zároveň to je úřední jazyk

Že se chystáte na Taiwan? Základní fráze představíme v jednom z dalších článků, zde malá ochutnávka, jak říct Ahoj!

mandarínština: psáno 你好 vysloveno ný hau
taiwanština:       psáno 哩賀 vysloveno lí hé
V hakkštině se místo „Ahoj“ používá fráze „Už ses najedl/a?“. A domorodné jazyky? Je jich spoustu, a bylo by to na další článek. Ale vlastně si pamatuji stejně jen pozdrav kmene “Rukai”. Pro pozdrav používají slovo: se-bau.

Tak se-bau.